Život studenta z velké části sestává z učení a příprav na zkoušky. V momentě, kdy se školní rok chýlí ke konci a známky jsou již uzavřeny, nemá takový student do čeho píchnout a značně se nudí. O to více si pak váží každé příležitosti vytáhnout paty ze školy a podívat se na místa, která utvářela historii našeho města. Právě na jedno z nich se ve čtvrtek 24. června vydali žáci 3. ročníků našeho gymnázia.
Zprvu nevýrazná budova, nijak se nelišící od všech ostatních nerozeznatelně zapadá mezi ostatní domy. Jen co se však rozhodnete sejít z hlavní ulice, naskytne se vám pohled na pozůstatky ostnatého drátu a strážní věž. Káznice, jež tu stojí již od dob Josefa II., s sebou nese jistou pochmurnou energii, kterou snad každý návštěvník pocítí již při vstupu do budovy samotné. Vcházíme na menší venkovní prostranství, kde se setkáváme s naším průvodcem panem Michalem Doleželem. Po příchodu do první místnosti, která sloužila jako jakási dílna vězňů, se energie místa stále více stupňuje. Při vyprávění našeho průvodce o tom, jak zde dva vězni za doby nacismu byli donuceni vyrobit si háky, na kterých byli následně popraveni, snad každému běhá mráz po zádech. Dále procházíme skrze kapli značně poznamenanou komunistickou ideologií až do cel. V místnosti menší než běžná třída bylo vězněno asi třicet vězňů zároveň. Největší dojem v nás však zanechala návštěva samotek, kde někteří vězni doslova čekali na smrt. Stísněný prostor a stěny popsané hesly a vzkazy vězňů dolehnou na každého a tak se stalo, že i jeden náš spolužák měl velmi blízko k mdlobám a museli jsme jej podpírat.
Dnes budova káznice slouží především ke komunitním účelům. Na dvorku je menší zahrádka a v budoucnu se plánuje proměnit tuto stavbu na kreativní centrum.
Daniel Stehlík, 3.B
